Poslední dny přinášejí neuvěřitelné množství změn. Ve chvíli, kdy se přiblížilo jaro a my chtěli zapomenout na covid, přišla válka. Asi nikdo z nás nečekal, že se něco takového může stát. Že bude válka doslova za rohem.
Každý zaujal jiný postoj – někdo zavírá oči a nechce si situaci připouštět. Jiný se snaží pomoci jak to jen jde. Žádný extrém není správný, přesto bychom neměli ztrácet racionální pohled na situaci.
To, že začala na východ od naší země válka, je fakt, který je nezpochybnitelný. Existuje řada dezinformací, které se snaží situaci překroutit či využít ve svůj prospěch. Pokud máme nedůvěru v naše média, lze využít zahraniční zdroje, nejlépe BBC.

V žádném případě bychom ale neměli zavírat oči. I když zaujmeme postoj odmítavý, i když se budeme snažit nehledat vinu a konflikt jako takový neřešit, měli bychom uznat jedno: je válka a jsou tu lidé, kteří potřebují pomoc.

Co mohu udělat já?

Každý z nás jistě dokáže ledacos udělat. Darovat peníze, věnovat oblečení či spací pytel. Někdo třeba zvládne nabídnout ubytování – není to zas tak složité nebo nemožné. Ať se rozhodneme pro jakoukoliv formu pomoci, neměli bychom nikdy zapomínat na to, že tu jsou lidé, kteří uprostřed válečného konfliktu žijí. A bohužel také umírají.

Ve 21.století? Jako vážně?

Nikdy jsem si nemyslela, že válku zažiju. Jasně, probíhá válka na Blízkém východě. Ale státy jako Sýrie nebo Jemen, státy v Africe, to je tak vzdálené! A najednou je válka ve státě sousedícím ve Slovenskem. To je prostě za rohem. Terčem jsou nejen vojenské cíle, ale i civilní objekty. A logicky také civilisté. Tohle na člověka prostě doléhá, pokud není asociální stvůra.

Jak se z toho nezbláznit?

Nečíst není řešení! Řešením je vybírat si, co čtu a kolik si toho dopřeji. Jedny zprávy stačí není třeba od 19hodin koukat na zprávy až do chvíle, než jdu spát.
Rovněž není od věci mít „čisté svědomí“ – pocit, že jsem udělala alespoň něco, co jsem udělat mohla. Darovat pár drobností, které mohu postrádat, je to nejmenší. Stále je třeba drogerie – papírové kapesníky, toaletní papír, plenky, vlhčené ubrousky atd. Však dar nemusí jít to stovek či tisíců. Každá pomoc se totiž počítá!

Představme si totiž sebe samotné v situaci, kterou zažívají obyvatelé Ukrajiny. Nepředstavitelné? Ano. Neumím si představit, že bych ztratila domov, blízké, byla donucena utéct. To jsou věci, nad kterými člověk nepřemýšlí. A v zájmu zachování duševního zdraví by ani neměl. Snad jen na chvíli, když nás začíná pohlcovat dojem, že tohle by se nám stát nemohlo. Mohlo. Snadno. Nejsme totiž hybateli dějin. Jsme jejich konzumenty. A na to bychom neměli nikdy zapomínat.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *