Knihovny přeplněné domácími lékaři, neustálé brouzdání po internetových stránkách týkajících se nemocí, přehnané sledování svého těla, vysedávání u lékařů bez valného úspěchu…

Je vám to povědomé? Potom i vy můžete být hypochondrem. Nebylo by to nic neobvyklého, podle dostupných statistik se hypochondrie týká zhruba 1% populace, bez ohledu na pohlaví, a dokonce se může projevit i u dětí.

Často je hypochondrie chybně spojována se simulantstvím

, ovšem hypochondr nic nepředstírá, on je o své „smrtelné“ nemoci opravdu skálopevně přesvědčen. Hypochondrii můžeme označit za vážnou duševní poruchu, která negativně ovlivňuje kvalitu života. Člověk trpící hypochondrií totiž podřizuje vše každodennímu hledání informací o smrtelných nemocech, návštěvám u lékařů a specialistů apod. Postupem času mu jeho jednání začne komplikovat osobní, partnerský, rodinný i pracovní život. Nehledě na to, že hypochondrie vám může velmi rychle přerůst přes hlavu, přidruží se k ní další problémy (deprese, úzkosti aj.) a z prvotního „banálního“ problému se vyklube chronický stav, který je těžké zvládnout.

Hypochondrie jako taková úzce souvisí s duševním stavem člověka

Zejména, pokud prodělal nějaké vážnější či vleklé onemocnění. V době, kdy nemoc úspěšně překoná, má tento člověk stále pocit, že ještě nemá vyhráno, bojí se, aby se situace znovu neopakovala. Začne si více všímat svého těla, za každým zakašláním hledá hlubší význam, každou sebemenší bolístku má potřebu konzultovat s lékařem, jehož úsudku a diagnóze v konečném důsledku stejně nevěří. Stačí pak, aby médii proběhla zpráva o nové smrtelné nemoci a hypochondrovi je hned jasné, že tímto onemocněním trpí. Nic naplat, hypochondr přece nejlíp ví, jak se cítí a co prožívá. Je jednoduše neoblomný.

Předpoklady k hypochondrii může mít každý z nás. Odborníci se zatím ještě přesně neshodli, co může být její hlavní příčinou, přesto však bylo vysledováno, že této poruše podléhají častěji určité skupiny osob. V první řadě jsou to ti, jenž byli v dětství nadměrně odměňováni v době nemoci. Samozřejmě, nějakou tu sladkost, pudink apod. jsme dostávali od rodičů všichni, máme namysli spíš opravdu nadstandardní odměny. Dítěti tím totiž naznačujeme, že nemoc je v podstatě prostředkem, jak získat určitý benefit, což si sebou nese až do dospělosti. Druhou skupinou osob bývají prvorození, protože ti bývají rodiči více (až úzkostně) opečováváni a rozmazlováni. A třetí skupinou jsou pak ti, kteří v nemoci hledají útěk od ostatních problémů. Samozřejmě hypochondrem se může stát v podstatě kdokoliv i ten, který nespadá pod žádnou z výše uvedených skupin.

Jak pomoci hypochondrovi?

Pokud budete hypochondrovy stesky znevažovat, se zlou se potážete. I když je to mnohdy těžké, musíte k takovému člověku přistupovat s velkými ohledy, on je opravdu ve své mysli o nemoci přesvědčen. Proto je zapotřebí, abyste jej nenásilně a s důvtipem přesvědčili o tom, že by měl zkusit také návštěvu u psychologa. Ten posoudí, na základě výsledků od praktického lékaře a dalších specialistů, zda jeho nemoc opravdu nemá fyzický základ. Následně pak psycholog vyloučí možnost jiného psychického onemocnění, např. schizofrenie.

Správná diagnostika je také založena na vysledování typických symptomů, mezi které patří:

• dlouhotrvající pochybnosti o vlastním zdravotním stavu
• neustálé sebepozorování
• hledání zdravotních příčin a urputné popírání psychických problémů
• nedůvěra v diagnózu lékaře, vyhledávání nových odborných ordinací
• zveličování běžných onemocnění např. bolesti hlavy
• užívání vitaminových doplňků
• hledání informací o vážných nemocech (AIDS, rakovina apod.)

Pokud se potvrdí diagnóza hypochondrie, je nutno začít s cílenou terapií. Psycholog se spolu s klientem zaměří zejména na změnu jeho nežádoucích návyků, odstranění úzkosti apod. Úspěšná terapie by měla vést k tomu, aby byl klient schopen obstát v každodenním životě, ovládal své strachy a dokázal odlišit běžné příznaky nemoci od vážných chorob. V případě potřeby je psychoterapie podpořena také antidepresivy.

Vyléčit hypochondrii je možné, ovšem vyžaduje to čas. Prvním krokem k úspěchu je přesvědčit hypochondra, že není nemocný fyzicky, ale trpí po psychické stránce, což je opravdu velmi těžké. Jestliže se však s terapií začne včas, může předejít mnoha budoucím komplikacím.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *